Srdce pro Václava Havla je plné slz i příběhů. Lidé ho dotvořili vyrytými nápisy

 
Tisíce příběhů, vzpomínek a více než dvě tuny vosku. To je Srdce Pro Václava Havla, které včera skládali na dvorku zámeckého pivovaru v Litomyšli  autoři Roman Švejda a Lukáš Gavlovský. Svoji svíčku má v srdci zalitou také malířka Šárka Hrouzková z Dolního Újezdu, která mimo jiné  oba výtvarníky učila.

Příběhy…

Ve vosku ze svíček, které lidé zapalovali na památku zesnulého Václava Havla po celé republice, jsou zality také talismany a různé cennosti. „Jsou tam klíče, je to vlastně takový sarkofág pro mnoho důvěrných věcí a vzpomínek," říká Roman Švejda. Autoři nejen sesbírali svíčky na mnoha pietních místech, ale také se objevili lidé, kteří za nimi sami přišli a přinesli své svíce.  „Pamatuji si, že přišla paní, která si před pětadvaceti letypřivezla z Jeruzaléma od Svatého hrobu dlouhou tenkou svíčku. Prosila, jestli ji můžeme do srdce také zalít. Dokonce víme, ve kterém dílu se nachází a také je vidět,"  vzpomíná   Roman Švejda.  Svoji svíčku má v obřím srdci také malířka Šárka Hrouzková z Dolního Újezdu u Litomyšle. „Přinesla si svoji osobní svíčku, kterou si doma zapálila za Václava Havla. A navíc my jsme žáky Šárky Hrouzkové, učila nás, když ještě bydlela v Ostravě," podotýká Lukáš Gavlovský.

Srdce pro Václava Havla  měří na výšku zhruba dva metry a váží 2,3 tuny.  „Odhadujeme, že se nám podařilo získat polovinu všech svíček z republiky, které lidé za pana prezidenta zapálili,"  míní Roman Švejda. Podle obou autorů jde o unikátní materiál, který je nabitý energií.
 
Srdce lidé poprvé viděli v únoru u Národního divadla v Praze, kde zůstalo až do Velikonoc.  Poté ho autoři rozložili na jednotlivé díly a na paletách převezli do Litomyšle.  Vystavené srdce na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl ale bude trochu jiné. Lidé totiž už do plastiky stihli vyrýt mnoho nápisů a symbolů.  „Srdce dotvořili a nyní je díky lidem kompletní.  Srdce je teď pokryté tisíci vrypy, ale my to nebereme  jako negativní věc. Je to živá socha, lidé ji vytvořili a tvoří dále.  Jen ta nejhlubší stigmata se snažíme zaretušovat, ale všechen otisk lidských rukou zůstane zachován," vysvětluje Lukáš Gavlovský. S opravou hlubokých rýpanců pomáhají autorům odborníci z litomyšlské restaurátorské fakulty.  Horkým voskem zalévají ty nejhlubší jizvy.
K srdci se váže  ještě jedna zajímavost, která má souvislost se zesnulým prezidentem. „Vlastníme krabici  vršků z pivovaru, kde Václav Havel nějakou dobu pracoval. Chtěli jsme je využít ke spojování dílů srdce, ale pak jsme zpřísnili pevnostní limity a použili dvanáct závitových tyčí," dodává Lukáš Gavlovský.
 
Voskové srdce  bude v Litomyšli umístěné venku, proto musí  výtvarníci vyřešit i zastínění plastiky, aby nezačala „tát".  „Bude to otevřené srdce na otevřeném prostoru. Řešíme proto zastínění. Vosk sice snese krátce teploty i kolem třiceti stupňů, ale nechceme riskovat zásadní poškození srdce. Bude tady připravená plachta a také hydrant na případné chlazení. Voda vosku nevadí," přibližuje Lukáš Gavlovský.
 

Z Litomyšle na hrad

 
Obří srdce zůstane v Litomyšli do osmého července, poté poputuje do severních Čech.  „V pondělí jsme se dohodli, že bychom rádi srdce z Litomyšle odvezli na hrad Grabštejn, kde máme úžasného spojence. Luděk Vele je operní pěvec Národního divadla  a také dobrá duše, která je spojená s naším projektem. Během léta proto chceme mít srdce na hradě," říká Roman Švejda. Oba autoři ale uvažují o dlouhodobější expozici. V jednání je umístění srdce na letišti Ruzyně v Praze, které se zřejmě přejmenuje na Letiště Václava Havla.
Srdce z vosku uvidí lidé poprvé při vernisáži ve čtvrtek 14. června v osmnáct hodin. 
 

Jak vzpomínáte na Václava Havla?

 
Roman Švejda:
 
Osobně jsem se s Václavem Havlem nesetkal, ale vzpomínám na něj samozřejmě 
v dobrém. Možná je to určitá iluze, ale rád si ji uchovám. Je to pro mě morální osobnost, která má v politice svoje místo. A teď mi chybí…
 
Lukáš Gavlovský:
 
S Václavem Havlem jsem se také nesetkal. Mě vlastně celá ta událost po odchodu pana prezidenta velmi zasáhla a překvapila, protože jsem v tomto směru běžný občan a nemám nějaké osobní vazby. A v okamžiku, kdy se objevila informace o odchodu Václava Havla, tak se v mém životě spontánně najednou něco otevřelo, něco, co mě hluboce zasáhlo a dojalo, ale v pozitivním slova smyslu. Uvědomil jsem si tu velikost, vznešenost toho, co se v lidech událo. Určitou dobu to bylo velmi autentické a samozřejmě na místě. Vstoupit do proudu lidských emocí a dotýkat se toho materiálu, vosku, který lidé jako včely snášeli do pláství kolem pietních míst, to bylo něco, co mě nesmírně  ohromilo a úplně porazilo. Teprve tehdy jsem se asi dostal do blízkosti Václava Havla a uvědomil si ten rozměr, který on v sobě měl, tíhu jeho práce a osudu… Já jsem stejně tak, ale v malém, zažil zvláštní pocit, že si to můžu zkusit taky.  Že můžu přijít s myšlenkou, která naváže na to, co se odehrálo po jeho odchodu a že budu muset překročit vlastní hranice. Vylézt na veřejnost, vyzvat lidi, to ve svém životě běžně nedělám. Hledal  jsem k tomu chvíli odvahu, uvědomil jsem si, že pan Václav Havel musel mít obrovskou odvahu, když šel  za svoji pravdu do kriminálu a stal se prezidentem, i když mohl být dramatikem. Václava Havla jsem začal objevovat až v okamžiku, kdy odešel. A díky za to.

Autor: Iveta Nádvorníková
 

 
 

 

Provozuje:
 
Smetanova Litomyšl, o.p.s.
724 063 041
baarova@smetanovalitomysl.cz
 

Otevírací doba
duben:

 
So, Ne, svátky
10 - 16 hod.
 
Mimořádná prohlídka
 
18. prosince