Svou vlastní tvorbu dělí na různá období. Každému se věnuje velmi bytostně. Vystudoval Střední i Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Dlouho si myslel, že se stane malířem a jeho ateliér bude vonět terpentýnem. Pak se ale začal věnovat spíše práci v krajině, vytvářel věci z kamenů, sázel stromy a fotografoval. Dnes se věnuje především realizacím, které mají užitný charakter, vychází z přírodních materiálů, z míst a příběhů lidí, pro něž pracuje. Rád svými díly vstupuje i do veřejného prostoru. Dlouhodobě spolupracuje s Botanickou zahradou v Praze Troji. Cení si stavby vlastního domu ze dřeva, slámy a hlíny. Lukáš Gavlovský je ženatý, má dvě děti, žije v obci Výžerky u Kostelce nad Černými lesy, kde zůstává pražskému centru na dosah.

gavlovsky.cz

Roman Švejda o něm:

Vím, že je mu, stejně jako mně, blízké téma recyklace. Když přišel s nápadem vytvořit voskové Srdce, věděl jsem dobře, že se jedná o skvělý nápad, i když on sám byl na pochybách, jestli zapadá do jeho světa. Dokonce vím, že chtěl to téma přenechat nějakému jinému umělci, natolik mu zprvu přišlo vzdálené. Mně vlastně také, ale nakonec jsme ten krok do neznáma udělali. V průběhu práce jsem si uvědomil, že jak téma, tak materiál, se kterým jsme pracovali, nám není zdaleka cizí, pojítkem všeho se vlastně stala recyklace.

Vystudoval Střední nábytkářskou školu, Filmovou školu ve Zlíně, ukončil bakalářské studium na FAMU. V tomto oboru pracuje v pozici filmového architekta, režii považuje za svého koníčka, natočil několik dokumentárních a jeden hraný celovečerní film s názvem Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí… Věnuje se výrobě keramiky. Žije v Uherském Ostrohu s přítelkyní, psem a kocourem…

Lukáš Gavlovský o něm:

Romana jsem potkal na základní výtvarné škole, kde jsem ho velmi obdivoval, protože dělal všechno s podivuhodným sebevědomím. Ať se setkáme jednou za měsíc, či po mnoha letech, je to vždy jedinečné a tvůrčí.