Na zámku v Litomyšli si osobnosti blízké Václavu Havlovi po 20 letech připomněly setkání sedmi středoevropských prezidentů.

 

LITOMYŠL / O víkendu se to na litomyšlském zámku hemžilo osobnostmi, jež měly co říct k posledním dvěma desítkám let, co uplynuly od setkání sedmi středoevropských prezidentů. Kromě tehdejších aktérů následný vývoj glosovali přední čeští architekti, diplomati, politologové a lidé blízcí prezidentu Václavu Havlovi.

Bylo to skoro na den přesně, co se na nádvoří litomyšlského zámku rozezněly stejně jako před dvaceti lety fanfáry, které oznamovaly příchod sedmi evropských prezidentů. Slovenského Michala Kováče, slovinského Milana Kučana, maďarského Arpáda Gencze, německého Richarda von Weizsackera, rakouského Thomase Klestila a polského Lecha Walesu pozval Václav Havel, aby nastartoval přátelské vztahy mezi zeměmi do té doby těžko definovatelné střední Evropy.

 

Místo prezidentů sobotní vzpomínání odstartoval nástup litomyšlských skautů v roli vlajkonošů s vlajkami tehdy zastoupených zemí. Po uvítacích proslovech byly otevřeny výstavy úzce související se setkáním prezidentů.

 

Asi největším tahákem bylo Havlovo voskové srdce, nastálo umístěné v zámeckém sklepení vedle soch Olbrama Zoubka. Dva metry vysoké a více než dvě tuny vážící srdce obvázané stuhou výtvarníci Lukáš Gavlovský a Roman Švejda odhalili spolu s bývalým kancléřem prezidenta Havla Karlem Schwarzenbergem. "Budiž tady srdce doma. Naše cesta putování končí. Máme vlastně radost, protože nás bolela záda a kolena," vzbudili pobavení autoři srdce vzniklého z 5000 kilogramů svíček.

 

Poté už začaly debaty, při kterých nechyběly autentické postřehy a vzpomínky na tehdejší setkání. Fenoménu malých měst včetně Litomyšle se věnoval dopolední panel. Na něm emeritní starosta Miroslav Brýdl zavzpomínal na přípravy setkání prezidentů, které mu vnukl při soukromé návštěvě Litomyšle tehdejší prezident.

 

"Řekl jsem mu, že je na zámku zima. Havel namítl, že tam naženeme teplej vzduch. Z toho jsem pak byl už celej jurodivej. Měli jsme málo policajtů, tak jsme se domluvili s okolními městy, aby nám půjčila policajty," řekl z dnešního pohlednu groteskním překážkám tehdejší starosta.

 

S odstupem času setkání přineslo Litomyšli nakonec samá pozitiva. "Myslím si, že to co zamýšlel pan prezident Havel, se projevilo v hrdosti lidí. Jsem přesvědčen, že to byl významný impuls k renesanci nejenom našeho města. Začali jsme se zajímat o architekturu, politiku…Věděli jsme, že nemůžeme jenom sedět doma," uvedl Miroslav Brýdl. O dobrém podhoubí v Litomyšli mluvil i Jiří Kuděla, který tehdy pracoval v prezidentské kanceláři a myšlenku setkání v Litomyšli podporoval. "To, že Litomyšl dnes něco znamená, je silně cítit i v zemích, které byly těmi prezidenty zastoupeny," domnívá se diplomat. Na setkání se otevřeně mluvilo i moderní architektuře, která už v počátku 90. let začala Litomyšl proměňovat. Staré myšlení dokonce některé projekty zazdilo. "Pohled na Litomyšl byl zpočátku deprimující. V roce 1992 jsem byl v porotě architektonické soutěže na náměstí, které bylo v dezolátním stavu. Porota jednomyslně vybrala úžasný projekt Josefa Pleskota. Jediný člen, památkář, se tvářil ne moc nadšeně. Projekt se podařilo památkářům v Praze zabít," řekl k tehdejším útrapám architekt Zdeněk Lukeš.

 

Do debaty se zapojil i architekt David Vávra, proslulý televizním cyklem Šumná města. Herec Divadla Sklep v sobě nezapřel básníka, když pro Litomyšl vytvořil po ranním probuzení rýmovačku na míru. "I když možná někomu zdá se zbytečné, ale líp tomu přijde na mysl, že opět zde září Litomyšl. Dnes všechny zajímá více ego vlastního bydla než litoměřická paměť Brýdla. Já jsem kdysi schválil postavu Dlouhého Bidla, a tak říkám s razancí Rydla: Chybí nám srdce Václava Havla. A místo zákusku Dobromily Rettigové přichází pouze z východu - chalva," pronesl architekt David Vávra.

 

Důležitou roli Václava Havla vyzdvihl Zdeněk Lukeš. Podle architekta, který v 90. letech působil v památkovém odboru prezidentské kanceláře, by bez Havla nebylo počinů, o kterých se v sobotu mluvilo. "Měl úžasné nápady a naprosto neortodoxní nepolitické myšlení," připomněl Zdeněk Lukeš.

 

Druhá část dne se nesla v duchu debat o politice, kterou se snažil Václav Havel prosazovat. Politolog Jacques Rupnik, architekt Josef Pleskot, historik Miroslav Kunštát, náměstek ministra zahraničí Petr Drulák s novináři Jindřichem Šídlem a Janem Macháčkem glosovali přístup tehdejšího prezidenta k české i evropské politice.

 

"Na myšlence Litomyšlského kruhu si cením, že k visegrádským zemím přistupuje Německo, Rakousko a Slovinsko, které bylo součástí Jugoslávie. To dělení, které jsme znali ze studené války, tato myšlenka úplně překonává. Byl to koncept, který nastavil nové politické linie," zhodnotil setkání Petr Drulák.

 

Po zbytek dne si mohli návštěvníci zámku prohlédnout výstavu věnující se samotnému setkání v roce 1994. Z dnešního pohledu jsou nejvíc zajímavé dobové fotografie, na kterých starosta Litomyšle spolu s Václavem Havlem pojídají v Portmoneu večeři. "Prezidenti měli na všechno ochutnávače. Nevěděli jsme, že jim nemůžeme nabídnout jen tak slivovici," uvedl k dnes už legendárnímu setkání Miroslav Brýdl.

 

"Tvůj bratr má jedno privilegium. A jestli víš jaký? Ve Svitavách jsou úžasné rodinné dvojdomky, které projektoval světoznámý ateliér Meccano. Přál bych si, aby se něco takového v Litomyšli objevilo." - Zdeněk Lukeš při debatě o architektuře v Litomyšli hovoří k Miroslavu Brýdlovi "Havel byl vizionář jiného typu. Dal bych ho do roviny schopnosti myslet v dlouhodobých a civilizačních souvislostech. Věděl, že při beznadějné situaci existuje ve společnosti příležitost. Nevíte, kdy přijde, ale pracujete na tom." - Jacques Rupnik o Václavu Havlovi jako vizionáři "Klaus považoval Havla za amatéra, vyjadřoval se o něm jako o šaškovi. Havlovi vadil cynismus Václava Klause a taky nezdvořilé chování." - Karel Schwarzenberg To, že Litomyšl dnes něco znamená, je v zemích odkud pocházeli prezidenti, cítit.

 

Regionální mutace| 5plus2 – Svitavsko